ŠIKANA - jak postupuje škola, která ji potírá a jak škola, kde bujně roste. A jak jsme ji řešili my.
Když už se dítě stane terčem šikany, je to vždy velmi náročné jak pro dítě samotné, tak pro rodiče. Pro dítě, které se ocitá mimo bezpečný přístav svého domova, to může být situace neřešitelná. Pro rodiče pak situace často plná emocí a rozběhne se kolotoč setkávání s jediným záměrem a tím je vyřešit šikanu. Lépe řečeno potrestat viníky a nastolit podmínky, které už se nebudou opakovat.

Je takové řešení však možné skutečně najít jen tím, že viníky potrestáme a budeme třeba s třídou pracovat? Naše zkušenost nám odpovídá, že nikoliv.
Pokud se podíváme na problém šikany z komplexního hlediska a vezmeme všechny proměnné v potaz zjistíme, že v celém procesu sehrává roli mnohem více lidí a podmínek, než je na první pohled zjevné.
Ten, kdo šikanuje - můžeme jej nazvat agresor, já bych spíše volila slovo iniciátor.
Tato osoba, zdá se v procesu šikany jako ta, která spory vyvolává a vybízí často i ostatní, aby se k ni přidali s cílem zesměšnit druhého, dělat mu naschvály apod. V našem případě to byl chlapec, který synovi neustále shazoval věci z lavice, nebo vyhazoval židli od stolu a dělal mu neustále naschvály.

Oběť
Osoba, která se stala terčem iniciátora.

Pokud se na to díváme z této perspektivy, je jasné, kdo je zde viník a kdo oběť. Co když to je ale trochu jinak. A co když iniciátor je také obětí? Zdá se to jako nesmyslné, že? Tak se pojďme podívat na další souvislosti.
Prostředí, kde šikana vzniká
Samozřejmě místo, kde vzniká šikana také hraje svou roli v celém procesu. V našem případě to byla škola. Je však zajímavé, že mimo školu se toto nedělo. Jak je to možné? Změnili se totiž podmínky.
A jak šikana jednoho člena rodiny, může ovlivnit druhého člena, aniž by s celým procesem měl cokoliv společného. V naše případě to byla dcera, tedy sestra, kterou šikana bratra ovlivnila ve společnosti tedy ve škole dost znatelně.

Pojďme se nejprve podívat na to, proč se syn stal obětí šikany. K tomu jsem již napsala pár řádek v předchozím článku Šikana dítěte, jako následek prožitého traumatu . Krátce to jen shrnu. Prožil v necelých dvou letech trauma, kdy si neubránil své hranice, svou identitu, své tělo. Z jeho pohledu v té době šlo o život a on si jej neubránil. Neubránila jsem ho ani já.
Svou bitvu tehdy nevybojoval. Prohrál a odnesl si z toho přesvědčení, že si neumí své hranice obhájit, že nemá cenu bojovat, protože stejně nevyhraje. A proč by se tedy měl snažit, když stejně prohraje. Nevyhrál a nabyl dojmu, že už nikdy nemá šanci vyhrát.
V jeho myšlenkách a potažmo buňkách byla a stále ještě je zpráva, která do světa vysílá něco jako, já jsem ten slabý, já si nechám vše líbit. Tehdy to tak totiž opravdu bylo. Nakonec ten svůj boj prostě vzdal.

A co na to iniciátor, který má v systému, zase napsáno, vyhledávám ty jenž jsou slabí a na těch si zvedám své sebevědomí? No samozřejmě, že takového člověka pozná. On ho k sobě totiž láká jako lampa můru. A tady se dostáváme k tomu proč se vše vlastně děje. Díky tomu, že vše živé je propojené na energetické bázi, iniciátor pozná oběť a reaguje. Lítá kolem něho jako můra okolo lampy a vyhledává příležitosti. Zkouší stejně jako můra do něj narážet a čeká jaká bude odpověď.
Když je tam odpor, který však nevychází ze síly, ale ze strachu, moc dobře ho pozná a útočí ještě více. Jak je to možné? Protože ten strach, ten odpor ze strachu, moc dobře zná. Zná ho ze svého života. Prožívá možná i denně přesně takový strach jako oběť. Zná pocity samoty, bolesti, strachu. Zná všechny pocity, které mu ukazuje systém jeho oběti.

Pokud se na celou situaci jsme schopni podívat tímto pohledem, zjistíme, že obětí jsou tady oba dva aktéři. Jen každý na jiném poli působnosti. A tady se dostáváme k tomu, jak velkou roli v šikaně hraje prostředí.
Já vždy říkám, že za zavřené dveře nikdy nikdo nevidí. Co se tedy děje doma v případě iniciátora, nebo co se dělo, když byl malé dítě, co viděl a čemu byl přítomen, to nemáme nikdy možnost vidět. Můžeme se však otevřít myšlence, že se tam však něco děje, co ho z jeho úhlu pohledu velmi zraňuje.

Na školní půdě, vím naprosto přesně proč se to děje. Díky tomu, že jsme se stěhovali hned 2x, tak syn navštěvoval hned tři školy než skončil na domácím vzdělávání. Jak je možné, že na jedné ze tří škol se šikany nedočkal? I přesto, že v sobě měl stále ty pocity, o kterých jsem psala výše? Můžeme porovnávat a i když to není plnohodnotný vzorek, jak by někteří namítli, mě stačil k tomu, abych viděla souvislosti mezi tím, co se dělo nebo naopak nedělo.
První škola a poslední škola vykazovala nulová čísla, co do šikany. Už na začátku se mi to zdálo divné, protože se tento jev na školách vyskytuje a je jedno, kde se škola nachází. Je důležité si přiznat, že se to prostě děje. To, co je však stěžejní, je jakým způsobem s tím škola pak pracuje. Prostřední škola, kde syn šikanu nepoznal, vykazoval čísla v desítkách případů. Jen když věci přiznáme, vidíme, pak s nimi můžeme něco dělat.

Na škole, kde byla šikana opravdu veliká a došlo tam k fyzickému napadení syna, byl bohužel prohnilý učitelský sbor. Šikana vycházela od nich směrem k dětem a tak je jasné, že se pak ty děti, kterým to bylo blízké neostýchaly páchat podobné věci jako učitelé. Kromě toho tady nikdo aktivně nic neřešil.
Námi podaná stížnost byla vyřešena celkem rychle a ku prospěchu věci, ale nutno podotknout, že přistála rovnou u ředitele písemně a s upozorněním, že pokud toho nebude zanecháno, tak to bude šetřit policie. Syn tam však pak už nechtěl zůstat.
Co se však stalo? Chlapec byl na koberečku se svými rodiči, kde mu jasně vysvětlili, jaké důsledky z jeho chování plynou. Přece jen měli od nás černé na bílém, že to dáme na policii. Maminka se mnou dříve nic nechtěla řešit a se slovy, že její syn se nesnese s kde kým, mě odbyla a odešla pryč. A jelikož jsem měla čest s jeho maminkou, dovedu si představit, co mu bylo ještě vysvětleno doma a jakým způsobem.

Co se však stalo? Rozneslo se to po škole. Napříč učitelským sborem, napříč třídami. A najednou už v tom nebyl jen syn, ale i jeho sestra. Učitelé si nic nedovolili, ale žáci ji dávali jasně najevo, že ona je ta sestra toho, který na toho velikána, co si doteď mohl dělat, co chtěl a byl jakýsi kápo, povolal maminku a ta mu dala co proto. Teď to píšu samozřejmě s jistým humor, ale dcera od některých šesťáků slýchávala slova typu... s tebou si nehraju, ty jsi jeho sestra apod.
A kdo byl obětí šikany? Ač oběť, tak nakonec byl mezi dětmi považován za toho, co způsobil problémy druhému, právě syn.
Jak je ale možné, že děti nevidí, co je skutečně šikana?

Jak už jsem psala. Vychází to z procesu, který je nastavený uvnitř školy a uvnitř v rodině. Škola, kde šikana byla, ale aktivně se řešila. Ta škola, kde se syn se šikanou nesetkal, měla úplně jinak nastavené hodnoty a systém řešení.
Jak to tam tedy fungovalo?
✅ škola děti vedla k zodpovědnosti za své chování - když tedy jednali tak, že druhému ubližovali, okamžitě viděli důsledek svých činů
✅ aktivně situaci řešili a to i napříč učitelským sborem - pokud se už objevila šikana mezi dětmi, nikdo nečekal na to, až si někdo bude stěžovat, ale aktivně sami situaci řešili
✅ zapojovali rodiče - pokud už situace vyžadovala spolupráci s rodiči, aktivně je vyhledali a situaci řešili, i když rodiče tvrdili, že o nic nejde
✅ trvali na dodržování úmluv - co se řeklo a domluvilo, muselo být dodržováno, pokud ne, následovaly předešlé kroky
✅ vše bylo řádně zdokumentováno - veškeré hovory s rodiči byly řádně dokumentovány a rodič si domů odnášel poznatky a úmluvy, na kterých se domluvili. Vše tedy měl neustále k dispozici a zároveň to byl závazek, kdy rodiče nemohli říct. že zrovna tak úmluva nezněla. Vše se podepisovalo.
✅ takto jednal celý učitelský sbor
✅ na prvním místě bylo psychické zdraví dětí - a to napříč učitelským sborem, protože si paní ředitelka dobře uvědomovala, že je to to nejdůležitější pro zdravý vývoj dětí
Co naproti tomu dělala škola, kde se šikana vystupňovala během tří týdnu do fyzického napadnutí syna
❌ neřešila mou prosbu, aby syna přesadili od daného chlapce - toto bylo řešeno třídní učitelkou, která během těch třech týdnu stále opakovala, že si to musí rozmyslet, koho s kým posadí. Až později jsme se dozvěděli, že žádné dítě s tím chlapcem sedět nechtělo.
❌ třída byla příliš malá na to, aby syn mohl sedět sám - nikdo to neřešil ve třídě jich bylo 13 a neměli lavici navíc. Je však zajímavé, že když do této třídy v dalším ročníku nastoupila dcera, tak se tam vešlo dalších několik lavic. Pak už tam ale nebylo místo k ničemu jinému než k velmi úzkému průchody. I dcera si pak stěžovala na to, že ji v té třídě není vůbec dobře tzv. moc lidí na malém prostoru.
❌ třídní učitelka nijak neřešila rozepře mezi dětmi - a to ani tehdy, když si za ní dítě přišlo stěžovat na nějakou újmu
❌ děti se nevedly k důsledkům svého chování - naopak, každý si mohl dělat, co chtěl a jediné, co po nich učitelka chtěla, bylo to, že ona toto nechce vidět. Tak to taky neviděla, protože se to dělo v době, kdy ve třídě nebyla.
❌ učitelé dávali od problému mezi dětmi ruce pryč - často se slovy, že jich se to netýká
❌ šikana vycházela z učitelského sboru .- sám učitel shodil žákyni před celou třídou, když ji přede všemi ve čtvrté třídě řekl, že je malá, nosí plínky a dudlík. Do týdne se stala obětí šikany svých spolužáku až tak, že ji tekla červená z nosu.
❌ rodiče nebyli o dění ve škole učitelem informování - ač se dělo to, že děti byli zranění, nikdo z rodičů nebyl informován od učitele, že se něco takového stalo
❌ nikdo nic nedokumentoval - když jsem podala oficiální stížnost na papíře, žádná odpověď po stránce písemné zpět se mi nedostala - musela jsem aktivně žádat, že ji vyžaduji

Samozřejmě, že se může ve většině případů jednat o selhání jednotlivce je sboru. Bohužel na poslední škole tomu bylo právě naopak. Jen pár učitelů vedlo žáky k důsledkům svého chování a zodpovědnost za něj. Jako příkladem mohu dát třídní učitelku dcery, která si žáky pochvalovala, jak jsou skvělí a jak drží při sobě. Že si umí pomáhat a i když jsou rozepře, tak je umí s nimi vyřešit a vše je zase v pořádku.
Pak tutéž třídu dostala jiná učitelka, shodou okolností bývalá třídní mého syna a do tří týdnu se zde opět udála rozepře, kde už tekla červená dané holčičce z nosu. Nikdo nic neřešil a paní učitelka přišla se slovy, že už nechce vidět žádnou červenou. A když to s ní řešila maminka, tak řekla, že ji se to netýká, že to řekl pan učitel, tak ať kontaktuje jeho. Tak i udělala a vzápětí tento učitel vtrhnul do třídy a řval po dětech, zda někdo nerozumí vtipu, že bude mít co do činění s ním.
Šikana dítěte není jednoduchá pro nikoho. Jedno chci však vyzdvihnout.
Nebojte se jít do akce a aktivně to řešit. Tak jako my. Co jsme udělali?
✔ Oslovili aktivně maminku daného chlapce, ale bez úspěchu na jakoukoliv diskuzi. Jednoduše nás odbyla a odešla.
✔ Aktivně situaci řešili s třídní učitelkou, kde jsme požadovali rozesazení syna od daného chlapce, avšak také bez úspěchu.
✔ Podali písemnou stížnost na konkrétního chlapce písemně a do rukou ředitele školy. Druhou kopii jsme si nechali podepsat ředitelem, že ji převzal. A ve stížnosti uvedli, že pokud se jednání chlapce bude opakovat, tak věc postoupíme k řešení policii. Netrvali jsme na jednání s maminkou osobně, protože již dříve nás odbyla. Naopak jsme trvali na tom, aby spor začal aktivně s ní řešit ředitel, jinak že věc postoupíme policii.
✔ I když se situace vyřešila velmi rychle a chlapec od jednání nakonec upustil, řešili jsme, jak budeme postupovat dále, protože syn už ve třídě být nechtěl. Jako možnost byla druhá třída stejného ročníků, ale jelikož se objevilo mezi žáky jednání vůči dceři právě z této třídy, tak jsme nakonec od toho upustili. Uvažovali jsme i o přestupu na jinou školu, ale díky psychickému rozpoložení syna jsme se nakonec rozhodli pro domácí vzdělávání.
✔ Nakonec jsme přestoupili na jinou školu a začali se učit doma. Dcera se k nám po roce přidala.
Takže pokud se i tvé dítě dostane do situace, která zavání šikanou určitě jednej.
Slovy ředitele, se kterým jsem vše řešila:" Když mi tady rodiče nepřijdou a neřeknou, že je něco špatně, že někdo někoho šikanuje, nemohu nic řešit. Jak se to mám dozvědět. Musí přijít, pak to můžeme řešit."
