Vysoce citlivé děti: Jak ochránit jejich křehký svět ve školce a škole?

27.08.2024

Když můj syn nastoupil do posledního ročníku školky, byla jsem plná optimismu a naděje. Vybrala jsem tu nejlepší školku, jakou jsme v okolí měli. Všechno mělo být v pořádku, v bezpečí. Jenže o to bolestivější bylo zjištění, jak strašně jsem se mýlila.

Změněné dítě na konci školního roku

Na začátku roku byl můj syn veselý, plný radosti a očekávání. Ale na konci? Měla jsem doma úplně jiné dítě. Uzavřené, zamlklé, plné strachu. Cítila jsem, že něco není v pořádku. Viděla jsem změny v jeho chování, ale nedokázala jsem to rozklíčovat. Byla jsem zmatená a zoufalá. Ptala jsem se sama sebe: "Co se to děje? Proč se můj syn mění?"

Přestože jsem se ptala syna, učitelů i ostatních dětí, odpovědi nepřicházely. Jen ticho. Nikdo mi nic neřekl. Syn byl uzavřený, učitelky mlčely. A já se cítila bezmocná. Vybrala jsem školku s pouhými dvěma třídami, očekávala jsem blízkou spolupráci a důvěru s učiteli. Ale nikdo mě nevaroval, nikdo mi neřekl pravdu. Syn trpěl a já, máma, jsem to viděla, ale nechápala jsem, co přesně se děje.

Chlapeček z PAS – porucha autistického spektra – ho každý den terorizoval. Házel mu s věcmi, rozbíjel hračky, ubližoval mu. A můj syn? Schovával se. Utíkal se strachem, schoulený do klubíčka někde v koutě školky. A já? Já o tom neměla nejmenší tušení.

Přechod na základní školu: Nové rány

Když měl syn nastoupit do první třídy, znovu jsem cítila, že něco není v pořádku. Na zápis nemohl přijít kvůli vysokým horečkám. Už tehdy jsem věděla, že ho něco tíží. Jenže místo odkladu nebo domácího vzdělávání se můj muž rozhodl, že do školy nastoupí. A opět jsem viděla varovné signály. Syn byl často nemocný, chodil do školy s přestávkami, a když byl doma, byl zamlklý, odmítal mluvit o tom, co se děje. Více byl snad doma s nemocemi než ve škole.

A pak přišla další rána. Zjistila jsem, že ho ostatní děti ve škole šikanují. Ubližovaly mu, ponižovaly ho, a učitelka to zcela ignorovala. Vidět, jak se můj syn z veselého kluka mění ve vystrašené dítě, které se bojí jít do školy, bylo nesmírně bolestivé. A já se ptala sama sebe: "Jak jsem tohle mohla dopustit?"

Vysoce citlivé děti: Křehký svět, který potřebuje ochranu

Můj syn je vysoce citlivé dítě. A s tím přichází obrovská zodpovědnost. Tyto děti cítí svět mnohem intenzivněji než ostatní. Každý malý podnět je pro ně jako velká vlna. Potřebují bezpečí, laskavost, stabilitu. Když je vystavíš nepřátelskému prostředí, jako je šikana, ten strach a bolest se jim zaryje hluboko pod kůži. A co víc, odráží se to na jejich zdraví. Tělesné symptomy, psychosomatické potíže, uzavření do sebe – to všechno je důsledkem prostředí, kde se necítí v bezpečí.

Jak tomu předcházet? Tři tipy pro rodiče

Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké rozpoznat, co se děje, i když cítíš, že je něco špatně. A když už to rozpoznáš stejně jako já, jak těžké je dosáhnout nějakého řešení, které je přínosné hlavně pro takové dítě.  Ale existují cesty, jak se šikaně postavit a ochránit své citlivé dítě:


1. Komunikace s učiteli na hluboké úrovni:
Nespokoj se s povrchními odpověďmi. Ptej se, vyžaduj konkrétní odpovědi, a pokud máš podezření, že se něco děje, chtěj být ve školce či škole celý den. Máš na to právo. Sleduj, jak dítě reaguje v kolektivu, jak se cítí s učiteli. To ti může dát klíčové informace, které ti pomohou situaci rozklíčovat. Nečekej, že ti někdo automaticky vše řekne – buď aktivní. 


2. Sledování změn v chování dítěte:
Děti často neumí své problémy vyjádřit slovy. Pozoruj, jestli se uzavírají do sebe, jsou neklidné, trpí častými bolestmi hlavy nebo břicha. I drobné změny mohou signalizovat něco hlubšího. Buď pozorná ke každé změně v jejich chování. U nás se to projevovalo teplotami, které trvaly krátce, ale jakmile se řeklo, že se druhý den jde do školy, tak opět vystoupaly vysoko. Pokud najdeš stejnou spojitost, je jasné, že se ve škole něco děje.


3. Hledání externí podpory:
Pokud máš pocit, že je něco špatně, neboj se vyhledat pomoc školního psychologa nebo poradenského centra. Někdy je nezávislý pohled odborníka tím, co ti pomůže celou situaci správně zhodnotit a jednat. A pokud to dojde tak daleko jako u nás, k fyzickému napadení, tak se neboj napsat řediteli školy dopis, a přinést jej osobně. 

V dopise vyzvi ředitele, aby prošetřil celou záležitost, konkretizuj žáka nebo žáky, kteří k šikaně přistupují, a dej do tohoto vyzvání také fakt, že pokud se šikana bude opakovat, dáš celou věc k prošetření na PČR. Na to máš právo. A pokud se tak stane, tak tak nezapomeň udělat.


Vnímej signály a jednej

Školka a škola by měly být pro dítě bezpečným místem. Není to jen o vzdělávání, ale hlavně o pocitu bezpečí a jistoty. Šikana, přehlížení problémů ze strany učitelů, to vše může mít pro dítě dlouhodobé následky, které se promítnou do jejich sebevědomí, zdraví i budoucích vztahů. Nečekej, až se situace vyhrotí. Pokud cítíš, že je něco v nepořádku, jednej hned. Věř svému instinktu. 

Tvoje děti jsou tím nejcennějším, co máš. Pomoz jim, aby zůstaly silné a věděly, že v tobě vždy najdou oporu. Vnímej jejich změny, naslouchej, a pokud cítíš, že se něco děje, neváhej zasáhnout. Vysoce citlivé děti potřebují zvláštní péči a pozornost, a především pocit bezpečí.

Díky tobě mohou vyrůstat s pocitem, že i když svět kolem nich není vždy spravedlivý, vždy budou mít ve svém rodiči ochranu a pevné zázemí. Nečekej na zázrak. Včasná opatření mohou změnit jejich život k lepšímu.


Ze své zkušenosti ti mohu říct, že znovu získaní sebevědomí po takové zkušenosti je pro dítě velmi náročná cesta a trvá mnoho let. Pokud budeš chtít konzultovat vaší situaci,  jsem tady pro tebe. Můžeš se na mě obrátit. 


S láskou Lenka