Měli pocit, že se konečně našli. Byli to dva milující partneři, kteří věřili, že jejich cesta byla dlouhá, ale nakonec se setkali v hluboké lásce a porozumění. Ona byla žena, která se po několika těžkých letech v předchozím manželství těšila na nový začátek, a on muž, který měl za sebou složité dětství a nikdy se příliš nezamýšlel nad tím, jak ovlivňuje jeho vztahy. Když čekali dítě, rozhodli se, že si vytvoří nový domov – on koupil dům na hypotéku a ona se stěhovala se svými dvěma dětmi za ním.
Ačkoli jejich vztah začal v naději, pomalu se začalo projevovat něco jiného. Dům, ve kterém žili, byl jejich společný, ale jeho matka a otčím se do něj nastěhovali také. Tohle nebylo úplně plánováno, ale manžel cítil, že to je správné – chtěl své matce pomoci, aby nemusela žít v paneláku, a přivedl ji k sobě do domu. K tomu se připojil otčím, který se ale od začátku choval, jako by byl majitelem všeho – jak zahrady, tak domu, a to, co mělo být jejich společné, se začalo cítit jako cizí.
Žena se však brzy začala cítit jako cizí v tomto prostoru. To, co mělo být jejich domovem, se stalo místem, kde se její názor nebral v potaz.
V tomto okamžiku je dobré zamyslet se, jak tento vzorec souvisí s psychologií vztahů.
Teorie ukazují, že pokud matka v dětství neudává správné hranice a příliš "upečuje" syna, může se stát, že tento syn v dospělosti zůstává pasivní a neschopný převzít zodpovědnost.
Je to proto, že se nikdy nenaučil stát si za svým názorem, nikdy se nenaučil bránit sebe a své potřeby.
V tomto příběhu jsme svědky takového vzorce. Manžel, který byl v dětství příliš pod vlivem své dominantní matky, přenesl tento vzorec do svého vztahu s partnerkou – pasivně přijal její dominanci.
Žena se snažila držet rodinu pohromadě, ale tlak, který na ni vyvíjeli manželovi rodiče, byl čím dál silnější. Když se po narození jejich dítěte chtěla s manželem pobavit o tom, co všechno prožívají, dostávala od matky a otčíma jen výčitky.
Manžel, místo aby svou ženu podpořil, se stáhl. Nechtěl řešit konflikt, a tak se vyhýbal přítomnosti doma. Každý jeho návrat domů byl spojený s napětím, kdy se bál, co bude následovat – zda se matka nebo otčím opět nebudou chovat nevhodně. Ale muž, který měl být ženě partnerem, nezasáhl. Jeho strach a pasivita rostly, a žena si začala uvědomovat, že teď už za něho musí převzít odpovědnost ona.
Ve chvíli, kdy otčím začal sprostě nadávat jejím dětem, které se mu vyhýbaly, se žena rozhodla jednat. Už to nevydržela. Na vlastní oči viděla, jak se její děti cítí pod tlakem, a věděla, že musí konfrontovat situaci. Ale i když měla silné odhodlání postavit se za svou rodinu, stále cítila hlubokou frustraci z toho, že to měla dělat sama. Měla před sebou dva dospělé lidi, kteří se chovali nezralým způsobem, a manžel – muž, kterého milovala – se nepostavil za ni. V této chvíli pocítila, že se vztah proměnil.
Všechny problémy nakonec vyvrcholily. Manžel, který měl být její oporou, zůstal v pasivní roli, zatímco ona převzala roli "matky". Vztah, který měl být rovnocenný, se změnil v něco, co už nemohlo pokračovat. Žena se rozhodla jednat, a v kritickém okamžiku ji její vlastní síla vedla k tomu, že začala jednat proti vůli manžela. Vyřešila konflikt, ale cena byla vysoká – vztah s manželem byl na hraně.
Manžel se stal pasivním, neochotným převzít jakoukoli zodpovědnost, a i když měl možnost situaci napravit, pokračoval ve svém přesvědčení, že vše, co se stalo, bylo důsledkem "špatného vlivu" ostatních. Tento stav trvá i dnes – on stále hledá viníky a odmítá si přiznat svou roli ve změně dynamiky vztahu.
Tento příběh ukazuje, jak trauma z dětství, vztahy mezi matkou a synem, a pasivita, kterou si muž přenesl ze své minulosti, ovlivnily nejen jeho vztah k partnerce, ale i celkovou dynamiku jejich rodiny. Matka, která nikdy nenastavila zdravé hranice a která neumožnila synovi vyrůst v samostatného muže, vytvořila vzorec, který se přenesl do dospělosti.
Žena, která se na začátku vztahu cítila milována a podporována, se nakonec ocitla v roli matky svého partnera.
Tento proces, kdy se muž stává dítětem, a žena musí převzít roli matky, je bolestivý a těžce zvládnutelný.
Když není komunikace mezi partnery a jejich vzorce chování nejsou řešeny, může to vést k vážným problémům, které se neprojeví pouze v jednom vztahu, ale mají dalekosáhlý vliv na celé rodinné dynamiky.
Vztahová dynamika, která se vyvinula mezi manželem a ženou, má hluboký dopad na jejich děti. Když děti vyrůstají v prostředí, kde je muž v roli pasivního člena a žena převzala dominantní roli matky, začnou vnímat svět vztahů prostřednictvím těchto vzorců.
Starší děti si mohou všímat, jak matka musí neustále řešit problémy a bránit rodinu, zatímco otec se stáhne a nezasahuje.
Děti si začínají uvědomovat, že autorita a odpovědnost jsou na matce, což je může vést k vytvoření představy, že muži jsou v partnerských vztazích pasivní nebo neschopní jednat, a ženy zase převládají v roli "péče a ochrany".
Tento vzorec může mít dlouhodobý dopad na jejich vlastní vztahy v dospělosti.
Chlapci, kteří vyrůstají s tím, že mužská role je slabá nebo vyhýbavá, mohou mít tendenci přenášet tuto pasivitu do svých budoucích partnerských vztahů, kde budou mít problém převzít zodpovědnost nebo stát si za svým názorem.
Naopak dívky, které vidí svou matku v roli, kdy je nutné vše organizovat a rozhodovat, mohou v dospělosti cítit tlak na to, aby byly "superženami", které musí vše kontrolovat a zachraňovat ostatní. To může vést k jejich vnitřnímu stresu a neschopnosti relaxovat v partnerství, kde očekávají, že partner bude opět pasivní nebo neochotný převzít odpovědnost.
Tento přenos vzorců může pokračovat i v dalších generacích, pokud se nepracuje na jejich vědomé změně. Děti, které vyrůstají v takovém prostředí, si odnášejí nejen přehnané představy o roli mužů a žen, ale i traumatické vzorce chování, které mohou v dospělosti sabotovat jejich vlastní vztahy, nebo je připravit o zdravou schopnost komunikace a vzájemné podpory.
Pokud se rodina nenaučí komunikovat a nastavit zdravé hranice, mohou tyto vzorce přetrvávat a vyžadovat generace, než se zcela promění.
Tento příběh ukazuje, že vztahy jsou složité a nikdy nikdo neví, kam nás zavedou. Může se zdát, že jsme jen obětmi celé situace, ale není to tak. V každé situaci máme volbu se rozhodnout. To je naše největší svoboda.
A pokud nám strach nedovolí jednat, pak si poležme otázku: "Chceme, aby takové vztahy měly naše děti?" Pokud ne, je na čase jednat, i když to znamená vystoupení z komfortní zóny, znovuprožití obrovské bolesti nebo cokoliv jiného.
"Vnímám skryté, otevírám zapomenuté, propojuji, co bylo rozděleno."
Pomáhám lidem i podnikatelkám najít harmonii mezi vnitřním světem a vnějším působením, sladit osobní život s podnikáním a efektivně pracovat s energií, časem i zdroji. Zaměřuji se na hlubší souvislosti – propojuji intuici s praktičností, vědomou práci s rodovými vzorci s moderními nástroji a technologií.
💫 Osobní rozvoj & psychosomatika – Konzultace a mentoring pro ženy podnikatelky, ale i maminky, které chtějí porozumět sobě, svému podnikání, ale i svým dětem a přepsat vzorce předávané generacemi.
🌿 Harmonická budoucnost – Podporuji v zajištění stability a klidu díky vědomé práci s financemi a pojištěním.
✨ V mé nabídce najdete také fyzické a audio produkty – motivační karty, průvodce pro dívky, vizualizace a další nástroje pro hlubší sebepoznání.
💙 Máte hypersenzitivní dítě? Zvu vás do uzavřené, ryze ženské FB skupiny Citlivé dítě | hypersenzitivita u dětí.
Vděčnost je klíčem ke šťastnějšímu životu. Ale jak ji praktikovat každý den? V tomto článku se dozvíš, jak začít ráno s vděčností, jak se zastavit v průběhu dne a jak si večer poděkovat za všechny dary, které ti den přinesl.
Sedni si na chvíli a zkus se zamyslet:
Někdy nám život přinese tak hluboké zážitky, že je nelze ignorovat. Přesahují naši mysl, otevírají dveře k něčemu vyššímu a proměňují nás zevnitř. Tento příběh je o tom, jak nemoc, hluboké meditace při ní, tři dny bez jídla a setkání se smrtí morčete vedly k nejhlubšímu uvědomění mého života – a k rozhodnutí přestat jíst jakékoli živočišné...
